Záhy je však nalezena další oběť zavražděná stejným způsobem a policistům začíná být jasné, že mají co do činění se sériovým vrahem. Jeho oběti spolu na první pohled nemají nic společného, ale vrah si je zjevně vybírá dle pečlivě promyšleného vzoru. Navíc to vypadá, jako by se do jeho hledáčku dostala i sama Erika.
Erika Fosterová se stále vzpamatovává ze smrti svého manžela Marka, který zahynul při policejním zásahu, na kterém spolu pracovali přesně před dvěma lety. Trpí spasitelským komplexem a má pocit, že může všechno na světě napravit. Žije pro svou práci a vlastně už ani neví, jaké to je žít normální život. V Londýně si již našla pár lidí, o kterých se dá říct, že jsou jí blízcí, ale přesto se stále raději uzavírá do sebe.
Erika zkrátka není moje krevní skupina. Je trochu moc umíněná a ač je to většinou pro dobrou věc, její pohrdání autoritami je lehce přes čáru. Na druhou stranu, její šéf Marsh už vlastně není policajt jak se patří, je to klasický úředník, který si hrabe na vlastním písečku a z jeho jednání není jasné, jaké zájmy se vlastně snaží hájit. A to, že se liší od těch Eričiných, ve výsledku příliš nehovoří v jeho prospěch. Jeho hlavní starostí je vyhnout se mediálnímu cirkusu a nedostat se do křížku s těmi, kdo v hierarchii stojí ještě nad ním. Erika má však svou hlavu a jakmile je přesvědčená o své pravdě, nezastaví ji ani výhružky o suspendování. Ve výsledku tedy této trochu jiné, ale velice zarputilé ženě začnete fandit, protože má zkrátka srdce na pravém místě a i když ji někdy její instinkt zklame, je odhodlaná vše dotáhnout do zdárného konce.
Noční lov je se autorovi mimořádně povedl a je dle mého názoru až o třídu lepší než Dívka v ledu. V souladu s rostoucím napětím se zkracují kapitoly a střídání vypravěčů nabírá na obrátkách. Vhled do hlavy vraha je znepokojivý a z jeho chladnokrevnosti parádně mrazí. Zápletka je promyšlená a logická, vodítka přichází v poměrně uvěřitelném sledu, vyšetřování zůstává v mezích reality, žádné supermanské kousky vymykající se zdravému rozumu se nekonají. Zato pár překvapivých zvratů na programu rozhodně je. Příběh vás tak nějak ukolébá ke klidu a pak udeří a vy nestačíte valit oči.
Robert Bryndza a jeho knihy si titul světových bestsellerů rozhodně zaslouží, to je po Nočním lovu bez debat. Autor přímo srší nápady, buduje atmosféru a konečně začíná vytvářet pouto mezi čtenářem a detektivem šéfinspektorem Erikou, Její život už není takovým tajemstvím. Přesto, že kolegům začíná důvěřovat a svěřovat se jen pomalu, čtenáři se dostává určitých privilegií a vidí pod slupku této nezdolné a za každou cenu samostatné ženy.
Noční lov uchvátí všechny, kterým se líbila Dívka v ledu a navíc přesvědčí i jedince, kteří se z prvního dílu na zadek neposadili. Autor od prvního dílu ušel kus cesty a jeho styl se vytříbil. Dokáže zaujmout a od jeho knihy se téměř nelze odtrhnout. Z hlavního padoucha jde strach, a paranoia a kámen v žaludku jsou automatickou reakcí na jeho sociopatické jednání. Vše je vykresleno opravdu brilantně a infarktové stavy jsou rozhodně na pořadu dne. Přečtěte si to. Nebudete litovat.
80 %
Za laskavé poskytnutí recenzního výtisku bych touto cestou ráda poděkovala nakladatelství Cosmopolis.
Noční lov si pár kliknutími pořídíte zde, a to ve formě papírové či elektronické.
Já nevím, o těchto dvou knížkách se pořád mluví, ale nejsem si tím úplně jistá, ty názory mi přijdou až moc rozporuplné, ale kdo ví :) Recenze je jinak opět super a je dobře, že ti to sedlo víc než první díl a tím to stálo za to :)
OdpovědětVymazatJednička mě fakt moc nebavila, ale tohle byla prostě dobrá detektivka :) Těším se na další díly :) Díky!
Vymazat