Solitaire - Alice Osemanová

Tori Springová je typická středoškolačka, znuděná životem. Mezi její nejoblíbenější činnosti patří spaní, blogování a koukání na filmy. Naopak nesnáší spoustu věcí, od telefonování, přes hudbu, knihy a autobusy až po Michela Jacksona. Školou proplouvá tak nějak mimoděk. Jednoho dne objeví Solitaire. Záhadný blog, jehož autor provádí ve škole nejrůznější vtípky, ale daří se mu zůstávat v anonymitě. A navíc je tu Michael Holden. Tajemný kluk s velkými brýlemi a nemožným účesem, co se pořád usmívá a projevuje nebývalý zájem o Tori samotnou.

Koupě Solitairu byla záležitost jasná hned ze dvou důvodů. Hlavní hrdinka je blogerka a knížka má přenádhernou obálku. 
Solitaire je příběh o středoškolačce vlastní vinou vyloučené ze společenského života. 
Tori je hrozně zvláštní postava. Je neskutečně cynická, dokonale si libuje v tom, když ostatní lidi uvede do rozpaků, nic ji nebaví, všechno ji štve, nic nemá ráda, snad kromě svých dvou brášků Charlieho a Olivera. Na ty nedá dopustit. Vztah k rodičům už je horší, ale ten je oboustranně naprosto špatný. Nenávidí knihy, ale rozhodla se maturovat z literatury a ví o nich více, než průměrný středoškolák. Dokonce na základě toho, co lidi čtou usuzuje, co si asi myslí. Je to děvče plné protikladů. Je nenapravitelnou pesimistkou, nesnáší klišé a Disneyho. 
Dále je tu upřímně emotivní Michael Holden, Toriin zamlklý a nesmělý kamarád z dětství Lucas Ryan a její nejlepší kámoška Becky. Všichni nádherně dokreslují atmosféru středoškolského života.
Ze stylu psaní a mládí autorky soudím, že podobnost se skutečnými postavami či událostmi nebude čistě náhodná. Je hodně znát, že jde o příhody, které se dost dobře mohou středoškolačce stát a skuteční kamarádi mohou být zrovna takoví (jedná se pouze o moji vlastní dedukci, nikoli výsledek jakéhokoli výzkumu). Hlavní výhodou nízkého věku autorky je to, že dokáže vybudovat velice autentické prostředí s postavami, jako vystřiženými z každodenního života. Středoškoláci tak uvěřitelní, že jim baštíte každé slovo. Vlastně by spousta z nich klidně mohla být vašimi sousedy.
Na své si při čtení jednoznačně přijdou všichni fanoušci Harryho Pottera, Sherlocka, Doctora Who, Starwars a dalších, protože jsou v příběhu několikrát zmíněny. Vložení aktuálních knižních a filmových narážek považuji za velice inovativní přístup a byla to jedna z věcí, která mě na knize bavila nejvíce. Ještě více to hrdiny přibližuje nám čtenářům. Stejně tak posedlost shipováním, která se posledních pár let, s rozvojem fanfiction rozmohla na internetu, přibližuje hrdiny skutečným nerdům, jimiž jsme my všichni za klávesnicemi blogů. Nejednou je zmíněn Drarry, Snily, Klaine a další. 

Zdroj

Závěr knihy měl podle mě obrovský potenciál, který zůstal tak trochu nevyužit. Doufala jsem v úplně jiné vyvrcholení, ale to nevadí. Stejně tak řešení záhady pro mě nebylo zas až tak překvapivé, ale z toho si těžkou hlavu rozhodně nedělám. Důležité je, že jsem si protivnou a nespolečenskou Tori neuvěřitelně oblíbila. V některých jejích rysech jsem se možná i trochu viděla, což mě nestaví do zrovna příznivého světla, když o tom tak přemýšlím. 
Solitaire je skvělý příběh, který, obzvláště díky tomu, že vyšel z pera tak mladé autorky, to může dotáhnout hodně daleko. Rozhodně si zasluhuje čtenářskou pozornost a ačkoli aspekt blogování zůstává neustále tak trochu v pozadí, myslím, že si ho všichni anonymní pisálci mají velkou šanci užít. 
Knížku jsem přečetla takřka jedním dechem, jak moc mě bavila a jak skvěle se mi četla. O spoustě podnětů a zábavných úryvků svědčí i obrovské množství papírků, které jsem do knihy během čtení stihla nalepit.

Myslím, že pokud nehledáte nějaké převratné dílo, ale přece jen něco maličko odlišného a chcete si u čtení trochu odpočinout, Solitaire je rozhodně kniha, po které doporučuji sáhnout. Její zajímavě hebká obálka vás okouzlí stejně jako její zábavný a čtivý obsah. Alice Osemanová rozhodně zůstává v mém hledáčku a já doufám, že se psaním bude pokračovat.

Protože knížka nabízela mnoho podnětů k vyhledávání věcí na internetu, ani já jsem nelenila a rozhodla se sem přidat jednu ze zmíněných písniček :) 

Vybrala jsem citaci, kde musím naprosto souhlasit s Michaelem

"Ona fakt ráda čte," poznamenám a kývnu směrem ke kreslené holce v modrých šatech. "To musí bejt děsně nezdravý."
"Copak ty nebudeš maturovat z literatury?"
"Jo, protože to dokážu okecat, ale nemám ji ráda. Nenávidím knihy."
"Asi jsem měla na literaturu chodit taky. Byl bych v tom dobrej."
"Tak proč jsi nešel?"
Michael se na mě podívá a usměje se. "Já si myslím, že knihy je lepší jen číst, ne je studovat."

Myšlenka dnešního dne: Proč lidé nechávají noviny ve vlacích?