20. 11. 2015

Dědičnost lásky ke čtení

Kam až mé vzpomínky sahají, vždycky jsem četla a milovala knížky. Mamka dokonce tvrdí, že jsem chodila do knihovny ještě dřív, než jsem uměla pořádně číst. A když jsem byla úplně malá, četli mi rodiče. Zbožňovala jsem ty chvíle, kdy jsme vytáhli nějakou dětskou knížku a ponořili se s mamkou nebo taťkou do příběhu. Už jako dítě jsem měla slušně vybavenou knihovničku a údajně jsem všechny knížky znala po jednom přečtení nazpaměť, ale přesto jsem je chtěla předčítat znovu a znovu. A byla jsem u toho neskutečně otravná. 

Velký a důležitý den mého života pro mě nastal, když jsem si zařídila vlastní průkazku do knihovny a mohla jsem do té kouzelné
místnosti plné nádherných a tajemných svazků chodit na vlastní pěst a nosit si odtamtud obrovské kopce knih, které jsem za měsíční výpůjční lhůtu podle zákonů fyziky neměla šanci přečíst. Většinou jsem ale v závodě s časem zvítězila, případně si knížky vypůjčila znovu a k nim přibrala další. Bezedná zásoba úchvatných dobrodružství v jedné knihovně mi přestala stačit a já se zapsala do další.
Kde se ve mě ale tahle posedlost čtením vzala?

Začalo to pravděpodobně už v ten moment, kdy mi maminka nebo tatínek přečetli první pohádkový příběh. Objevila jsem říši pohádek, uklidňující svět knih a nádhernou, nikdy neumlkající zemi fantazie. Věděla jsem, že se ke knížkám můžu vždy uchýlit, ať už mi bude na duši jakkoli a ony na mě budou čekat a odnesou mě pryč od reality. Navíc jsem měla čtenářský vzor právě v mamce, která čte hodně, stejně jako babička. Člověkem, který mě však ve čtení vždy nejvíce podporoval je dědeček. Od malička mě zásoboval knížkami. O kterýchkoli Vánocích či narozeninách se můžu spolehnout, že od něj dostanu alespoň jeden nejkrásněji tvarovaný balíček. Ví, jak moc pro mě knížky znamenají a je vždy ochotný mi koupit jakoukoli, po které mé chamtivé srdíčko touží. Vždy se raduji a čtu a čtu.

A já se ptám, může být láska ke čtení dědičná? 

Máte v rodině velké čtenáře? Změnili rodiče nějak váš přístup ke knihám? Kdy jste začali doopravdy číst a stali se tím, komu se s takovou oblibou říká knihomol? 

Jak už jsem zmiňovala, mamka a její mamka čtou hodně. Já čtu...no
posuďte sami... Někdy mi lidi říkají, že ani nemůžu číst celá slova a rozhodě si z knížek nemůžu nic pamatovat, když jsem tak hrozně rychlá.
Tatínek je pak spíš sběratel. Má rád ty vyrovnané a ladící hřbety, zkompletované série a baví ho mít všechno pohromadě. To, že jsem ho už tak deset let neviděla přečíst knížku, ačkoli jich každé vánoce dostane tak šest, sedm, je věc jiná. 
Děda čte hodně, ale sbírá, nebo spíš v minulosti sbíral ještě mnohem rychlejším tempem než já a taťka dohromady. 
Sestřička je sváteční čtenář. Knížky má ráda, čtení ji baví, ale nečte doma. Musí na to mít svůj čas, prostor a náladu. Když už jí něco chytne, tak si to však zapamatuje navždy. A je pak schopná příběh převyprávět ještě po několika letech. To u mě zase při množství knížek, které přečtu rozhodně nehrozí. Některé mi uvíznou v paměti více, některé méně, některé zapomenu pár týdnů po otočení poslední stránky. Hlavní ale je, že čtení je záliba, která mě nikdy nepustila. Jako malá jsem navštěvovala hodně kroužků a měla hodně zálib. Sbírala jsem různé věci, bavila mě spousta činností, ale nic mě nedrží tak dlouho, jako láska ke knihám.

Ke čtení jsem zkrátka měla blízko od malička a to ani ne tak proto, že bych k němu byla nějak zvlášť vedená, ale našla jsem si k němu cestu sama. Nikdo mě nenutil do zastaralých a dávno překonaných spisovatelů, kteří bavili naše rodiče v jejich dětství a mohla jsem si číst co jsem chtěla. K oblíbeným mamčiným knížkám jsem pak postupem času opět dospěla sama. Právě lásku k Ransomovi máme společnou. Dodneška u mě mamča hledá inspiraci a funguju jako její osobní pobočka knihovny. Vždycky mi říká, jak je ráda, že si knížky nemusí vybírat sama a radši mi řekne, že potřebuje doporučení a já jí něco přinesu. A proč by taky ne. Máloco mi udělá takovou radost, jako když se někomu líbí knížka, kterou mu doporučím a kterou díky mně objeví.

Začala jsem tedy číst dávno před érou Harryho Pottera. Nemohu se hrdě hlásit k těm, které právě brýlatý čaroděj přivedl ke čtení. Ten samozřejmě přišel později a přivodil mi jednu z mých největších knižních závislostí. Vlastně ani nevím, jakou knížku jsem jako první samostatně přečetla úplně sama - že by moje obouchané vydání Dětí Bullerbynu? Možná. A možná taky ne. Je to, jako kdybych se snažila si vzpomenout, jaký byl můj první nádech, nebo kousek oblečení. Je to už zkrátka tak dávno a tak neodmyslitelně to patří k mému já, že je nemožné zjistit, jak to všechno začalo.

Jak jste na tom byli se čtením jako děti? Čtou vaši rodiče a sourozenci? Vedli vás doma ke čtení? Četli vám před spaním? Jakou první knížku si z dětství vybavujete? 
  
Share:

25 komentářů:

  1. Jako bych četla o sobě :-D Taky jsem chodila do knihovny ještě než jsem uměla číst - tehdy s taťkou - a už tenkrát mi knihovna doslova učarovala :-) A když jsem pak měla vlastní průkazku, jo, to byla radost a narvaná aktovka knihama :-D Ale já jsem z náruživé čtenářské rodiny (na naši slušně zásobenou knihovnu se mí kamarádi chodí nevěřícně dívat :-D ), takže předpokládám, že jsem asi nějaký ten čtenářský gen podědila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Asi toho budeme mít s ostatními knihomoly hodně společného :)
      V naší družině pak zavedli, že se chodilo jeden den v měsíci odpoledne do knihovny. To bylo strašně super :) Já si právě nosila takové komíny, že se to vůbec nedalo ani unést. Naštěstí mám knihovnu hrozně blízko, sotva tři minuty od domu, takže to bylo v pohodě :D
      Naši mají taky obří knihovnu, ale některé knížky jsou tam podle mě nikdy nečtené. Já se k nim však dostanu (těším se hlavně na Deavera). No a moje knihovna je taky předmětem obdivu mých návštěv :D
      To rozhodně :) Píšu si do statistiky :)

      Vymazat
  2. taky tak - aktivně čtu nejméně od třetí třídy minimálně 5 knih týdně - miluji knihy .Pamatuji si Arthura Ransome - jako dítě jsem přečetla všechny jeho knihy - jako dítě - hlavně dobrodružné , sci-fi , cestopisy - nějak jsem úplně vynechala dívčí literaturu - pak klasika , dokumenty , historické romány , egypt , templáři ,fantasy ,YA ,detektivky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jak kdy, někdy se mi podaří třeba čtyři týdně, jindy jedna, ale čtu prostě minimálně každý večer před spaním, nebo po cestě někam - to už musí být, abych jeden den vydržela bez knížky :)
      Ransome je moje srdcovka. Právě Holubí pošta mě přivedla na myšlenku studovat chemii. Dick mě hrozně inspiroval svými pokusy s lučavkou královskou a zlatem a i když se nezabývám anorganikou, budu Ransomovi za tenhle podnět navždy vděčná :)
      Taky jsem četla hlavně dobrodružnou, ale dívčí četba mě absolutně neminula. Někdy napíšu článek o své sbírce dívčích románků :D

      Vymazat
  3. Tak jsem se vzpomínkou vrátila do dětství, díky za milý článek :) Taky jsem milovala knihovnu, ty kopce knih, co jsem vždy táhla domů, a knižní dárky pod stromečkem. Rodiče čtou, ale nikdo není takový knihomol jako já.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není vůbec zač :)
      V jedné z těch starých průkazek co mám se vypisovaly názvy knih, co jsi měla vypůjčené a já jsem si zavzpomínala na knihy, na které jsem dávno zapomněla, ale teď se mi úplně vybavily :) a mlp nabízí funkci prohlížení starých výpůjček od doby, co přešli na elektroniku, tak to byla taky nostalgie, když jsem na to koukala :)

      Vymazat
  4. A ke čtení jsem se dostala úplně sama - nikdo v rodině nebyl čtenář knih

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida :) Zase opačný názor. Je vidět, že to na dědičnosti nebo nějakém okoukání možná nezáleží :)

      Vymazat
  5. Málem bych zapomněla... Děti z Bullerbynu... má největší srdcovka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo? :) Moje nejmilejší dětská knížka :) Miluji ilustrace Heleny Zmatlíkové. Jsou pro mě ekvivalentem dětství zkrátka :)

      Vymazat
  6. Tohle je skvělý nápad na článek :) A samozřejmě i skvělé provedení - moc pěkně sepsáno. Já si moc nepamatuji, když mi rodiče četli. Samozřejmě mi četli, jen mi uvízli v paměti spíš jiné věci a zážitky. Ke čtení jsem si našla cestu až mnohem později a sama. Tak to já prostě potřebuju mít. Potřebuju si najít cestu sama i když to občas trvá dlouho. Svou první knihu si pamatuji naprosto přesně. Myslím, že mi bylo deset let, když mi sestřenice půjčila Úžasnou knihu Molly Moonové o hypnotismu. Měla asi 500 stran a já jsem jejím přečtením překonala sama sebe. Předtím mi přišlo čtení jako neskutečná věc - jak může někdo přečíst tak strašně dlouhou knihu? Vždyť na to mu nemůže stačit ani rok! No zkrátka to dětské uvažování. A pak to člověk zkusí a najednou je v knihovně pečený vařený. Čtenář se srovnatelně velkou závislostí, jakou mám já, je v mé rodině jen jedna ze sestřenic. V tou si v tomto ohledu naprosto rozumíme. Taťka čte pořád něco, vždy jsou to detektivky nebo válečné romány a dává si načas, každou knihu čte tak měsíc. Maminka je hodně sváteční čtenář. Bratr docela čte, i když začal až dost pozdě - prostě nějak prozřel a zhrozil se, že je mu bude brzo třicet (tenkrát) a nemá načteného Kafku, Dostojevského atd... Od něj si teď moc ráda beru tipy, protože čte poměrně náročnou literaturu, která člověka vždycky nějak zajímavě obohatí - ale musí na to být ta správná nálada a samozřejmě to není pro každého.
    Můj komentář už má zase kilometr, ach jo :D Jen chci ještě říct, že jsi dobrá, že si děj pamatuješ v nejhorším případě několik týdnů. Já kolikrát zapomínám už po pár dnech!
    Perfektní článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. *uvízly :D
      A pardon za to občas tatarské vyjadřování, jsem ospalá! :D

      Vymazat
    2. Já si to pamatuju a ještě jsem se našich pro jistotu ptala a oni mi právě říkali, že jsem si hned všechno pamatovala nazpaměť a nechápali, proč to teda chci přečíst znova :D A dobrá paměť mi vydržela i na základce, kde jsem na dramaťáku uměla všechny role a pak jsem všem radila :D I při vystoupení, což byl celkem trapas při zpětném pohledu :D :D
      Teď už jsem o svou sloní paměť nějak přišla.
      Páni. První kniha a hned taková pořádná a navíc žádná beletrie (podle tématu). To je úctyhodné :)
      Ségra právě taky radši čte takové ty knihy trochu na úrovni. Teď jsem jí teda doporučila trochu "oddechovější" V šedých tónech a to přečetla šíleně rychle a dokonce doma a hrozně se jí to líbilo :)
      To je jedině dobře! Jestli miluji něco víc, než komentáře, tak jsou to dlouhé komentáře! :D
      Díky, díky, díky! :)

      Vymazat
  7. Asi to máme ve spoustě ohledech podobné. Taky jsem četla už jako malá, tedy, od první třídy jsem prostě četla třeba Petišku a tak. Měla jsem to ráda. Do čtení jako takového jsem se zamilovala ve třetí třídě díky Harrymu Potterovi, četla jsem tak zběsile a nepřetržitě, že jsem si zkazila oči a několik let musela nosit brýle. :D (Díky, Harry. :D)
    No, teď čtu, jak čtu, už tolik knih nekupuji, ale pořád jsem asi největší knihomol u nás.
    Mamka čte a ráda, táta vlastně taky, jen ne tolik. Má rád cestopisy a historii. Mamka má podobný vkus jako já. Sestra nečte, i když jsme se ji k tomu snažily s mamkou dokopat. Dokonce jsem jí půjčila několik knížek, což běžně nedělám. Mamka jí zase nosí povinnou literaturu k maturitě. Ona si literárně vystačí se sérií Čtyři a půl kamaráda, kterou četla ještě před pár lety, a se svou srdcovkou Král z Luxoru, to četla asi dvakrát nebo třikrát. :)
    Tátovi rodiče jsou čtenáři velcí. Děda je spíš sběratel, vždycky třeba sebere bednu knih, když to leží na rozebrání na ulici u popelnic nebo tak, ale i v knihovně skupuje po korunách. :D Babička teď v důchodu čte jako divá, hodně knížek jí půjčuju. Kéž bych měla tolik času jako ona. :D Když jsme se sestrou na prvním stupni chodily do hudebky na flétnu, vždycky nás tito prarodiče vyzvedávali - tedy, jezdili do knihovny a my tam za nimi chodily. Ty knihovnice si mě dodnes pamatují. :D
    Mámini rodiče moc nečtou. Děda možná tak nějaké mapy a průvodce, babička kuchařky. Mají špatný zrak a jelikož pořád pracují, ani by na to asi neměli čas. Ale kdysi prý četli, babička detektivky a děda nějaké dobrodružné knížky.

    Takže asi tak. Jsem ráda, že se řadím k těm, co milují čtení odmalička. Přijde mi trochu nefér, že spousta známých blogových tváří začala číst třeba teprve před pár lety, neprošli si tím vývojem jako my, ostřílení knihomolové. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspíš je nás dlouholetých čtenářů víc, než jsem se odvažovala doufat :) :)
      Četba ve škole, v nižších ročnících mě celkem bavila - O letadélku káněti, Honzíkova cesta...co si pamatuju, ale vím, že jsem umírala u Klabzubovy jedenáctky. To pro mě bylo naprosté peklo a mám na to zlé vzpomínky :D :D
      Harry je prostě láska, to je jasné :) Jinak já teda nevím, ale ze čtení se podle mě oči nekazí, jen unavují, ale nejsem doktor... :D
      Já jsem rozhodně největší knihomol z rodiny :D
      Mamku už hodně často ze čtení bolí oči, tak jsem jí nabídla audioknihu a když na to měla vhodnou příležitost, ocenila ji :)
      Čtyři a půl kamaráda znám, ale zaregistrovala jsem ji až když jsem byla celkem stará a asi jsem žádný díl nečetla :)
      Jo, děda taky sbírá takovéhle knížky, kterých mu je líto, nebo které jsou třeba ve francouzštině - pro ségru.
      Babička taky čte jednu za druhou. Já jí ale skoro pořád vnucuju detektivky a ty ji tolik neberou - nebo jako má je ráda, ale ne pořád :D
      Jo, to mně trochu taky, ale asi to není úplně věc, kterou bych měla někomu vyčítat. Zkrátka je fajn, že se ke čtení dostali, ať už v jakémkoli věku a jejich láska tím nemusí být o nic menší, než ta moje. To je jako bych se s někým hádala, že jsem největší fanoušek Harryho Pottera. To je zkrátka nesmysl. Jsme všichni na jedné lodi :)

      Vymazat
  8. Jee, to jsi napsala tak hezky :) Já to mám podobně a v hodně věcech jsem se našla :D
    Rodiče mi od vždycky četli, byly to hrozně hezké momenty a patří k těm nejkrásnější. Mamka vždycky vypráví, že věděla, když mě někam posadí ke knížce (i v době, kdy jsem neuměla číst a knížku tvořily především obrázky), tak mě tam najde a ona stihne spoustu práce :) Příhodně teď k narozeninám mi nechala udělat z fotek různého věku deku, na jedné z nich jsem s malinkou knížkou a typickým obličejem plným radosti, rodiče se ségrou říkali, že tohle dělám doteď s každou knížkou :D Nejlepší jsou i videa, kdy vím, že číst neumím, ale suverénně otáčím a 'čtu', ve skutečnosti jsem to uměla jen tak nazpaměť :D Takže láska ke knížkám u mě pramení od rodičů, ale taky od babičky, její knihovna je skvost a zase od ní vím, že můžu očekávat ty krásné balíčky s úžasným příběhem pod obalem :)
    Mamka taky vždycky hodně četla a teď dá hodně na mě, doporučuju jí, půjčuju v knihovně a dost často čteme to samé :) Jsem i takový její katalog, mamka není na jména spisovatelů a někdy ani na názvy, takže to všechno nosím v hlavě já :D
    Babička už má svoje oblíbené stálice, ale taky si nechá někdy doporučit a mám ráda okamžiky, kdy všechny tři přečteme jednu a pak si o ní povídáme :)
    Taťka moc nečte, stejně tak ségra, ta momentálně jen povinně k maturitě a nad námi s mamkou kroutí hlavou, zvlášť, když nás nachytá, jak u něčeho brečíme :D
    Vůbec nevím, co bych označila jako první knížku, ale Harry to taky není, i když to je prostě láska a jeden z nejúžasnějších příběhů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!!! :) Tak to jsem ráda! :)
      Jojo, taky mám určitě nějaké fotky s knížkami v dobách, kdy jsem ještě číst rozhodně neuměla, ale uměla jsem akorát všechno zpaměti :D :D A myslím, že mě zabavit na dobu, kdy mamka potřebovala něco dělat bylo taky poměrně jednoduché :D :D
      Ta deka je hrozně pěkný nápad! :) :) A věřím, že ti ten výraz zůstal :D
      Máme to s mamkama stejný koukám :D Teď mě hrozně tlačí, abych už přečetla Sedmilhářky, protože se na ně těší jak malá (předchozí dvě knížky od této autorky se jí šíleně líbily), ale já si nárokuju právo si je přečíst jako první :D :D
      Vždycky mamce říkám - jo, to už jsi četla..a ona neee, přines mi to. A pak...jeee, to už jsem četla :D :D Ale někdy si ani já nepamatuju, takže není co vyčítat...
      První knížka mi zůstane záhadou. Naši taky nevědí, co to bylo :)

      Vymazat
  9. Lásku ke knihám ve mne možná vzbudila babička, která nám četla před spaním (nebo si vymýšlela vlastní příběhy). I když já jsem vždycky hned usnula. :D Naopak moje ségra vydržela poslouchat dlouho, takže druhý den jsem vůbec nevěděla, co se v knize děje. Ale zase jsem hned usnula, takže to v podstatě bylo jedno. :D
    Ale číst mě naučila moje starší sestra. Za to jí budu navždycky milovat. Pamatuji si, jak si ostatní děti ve školce hráli a já jsem často seděla u stolečku a četla si. :D
    A hromady jsem si tahala z knihovny taky. Dokonce si pamatuju, když jsme byly malé, tak jsme si jednou v knihovně půjčily tolik knih, že se nás knihovnice ptaly, jestli nepotřebujeme vozík (myslím, že nás zastavil jen limit, který můžeš mít půjčený) :D
    A taky nemám žádnou knihu, která by mě ke čtení přivedla. Prostě jsem se to naučila a od té doby čtu. :)
    Jinak u nás nečte jen taťka. Sestry i mamka čtou podle možností, ale babička jede jako drak. :) V tý mám velkou konkurentku. :D Akorát nevím, co jí mám půjčovat. Ona přečte skoro všechno, ale přeci jen má jiný vkus než já. :)
    A moje knihovna - to je téma samo pro sebe. :D jelikož mám v pokoji jen starou a naprosto nevyhovující obývací stěnu, tak mám knihy všude, kam se vejdou :D Ale půjčuju je jen v rámci rodiny. Můj tatínek vždycky říká, že co nechceš mít, tak to půjč. A po mnoha neblahých zkušenostech jsem mu dala za pravdu. Ale možná bych knihu půjčila i někomu stejně "postiženému", který by chápal, jak velkou citovou hodnotu má pro mne každá moje kniha :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě že ty rodiče a prarodiče a sourozence máme :) -
      Nám taky četla i babička a vlastně i druhá babička tenkrát ještě :) :) Jůůů. A já myslím, že já jsem byla ta, kdo vydržel poslouchat do konce - chtěla jsem vědět, jak to dopadne :D a ségra usíná jakmile položí hlavu na polštář :D
      I ve školce jo? :) Teda!
      Taky jsem byla limitovaná patnácti kousky :D To bylo peklo! :D
      A tak je to nejlepší ♥
      Právě. Babi taky čte všechno, ale jde i do žánrů, které mě nebaví - historická fikce a tak...
      :D Já mám tři naprosto vyhovující knihovny, ale je mi to málo, tak knížky okupují i poličky nad stolem, občas noční stolek a postel :D
      Tak to vystihl. Mně se ještě asi nestalo, že by mi někdo něco nevrátil, ale myslím, že mě to taky jednou potká :D
      Když půjčuji knihy, tak si ten člověk musí vyslechnout pěknou přednášku, jak s nimi zacházet :D když už budu mít zničenou knihu, chci v tom mít aspoň prsty já sama :D

      Vymazat
  10. Tak mě právě všechny ty pohádky strašně moc od čtení odlákaly :D :D Mamka mi sice četla, ale postupem času mě to přestávalo bavit. Mnohem radši jsem měla vyprávěné příběhy prizpůsobené mé povaze (maminka své děti znají :D) ale je pravda, že jako malá jsem se zamilovala do Kytice a do dneška ty balady miluju a na základní škole dokonce třídní učitelka nejednou naznačila, že není vhodné mluvit o Kytici v mém věku :D
    Právě tím, že jsem tak nějak netušila, že ty příběhy nemusí být jenom pohádkové a že knížky toho nabízejí mnohem víc, jsem na čas číst přestala. Pak přišly narozeniny a Harry Potter (mamka se dál snažila abych četla), nudné léto a já tomu zase propadla :) Od těch 11 narozenin čtu vlastně pořád. Sice někdy víc, někdy míň, ale čtu.
    Pokud jde o dědičnost, tak v rodině máme spíš bývalé čtenáře. Postupem času na to přestal být čas a teď už všichni čtou jenom na dovolených :) Mamka byla za mlada (kdyby to četla tak mě zabije, stále je mladá!) zběsilý čtenář, četla v podstatě všechno, co mělo písmenka :D Teď si chodí pro radu ke mě a díky své čtečce se zas ke čtení vrátila :) Od ní jsem asi zdědila lásku k Agathe Christie a celkově k detektivkám a thrillerům, od dědy zas ke všem dobrodružstvím, které mi knihy nabízí a od babičky k romancím - jsem mix jich všech dohromady a jsem za to ráda :)
    abych to nějak shrnula, sice jsem četla i před Harrym, ale Harry pro mě byl rozhodně zlomový a to je jeden z důvodů, proč k němu mám tak silné citové pouto a nedám na něj dopustit :)
    Super článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý má jiný vkus. Mě na tom bavilo asi to, že jsem věděla, co se bude dít :D Už od malička jsem neměla ráda překvapení :D :D Ani teď mi nevadí číst knížku opakovaně. Ale zase bych si v životě nepřečetla napřed konec knížky, než bych k němu opravdu dospěla :D
      To je pravda, maminky vědí všechno nejlíp. Mně mamka taky hodně zpívala, což jsem taky mívala ráda :) Kytici moc neprožívám, nikdy jsem si k ní nenašla cestu :(
      Někdy je prostě trochu útlum, takže člověk tolik nečte (mně se teda ještě nestalo, že by ten útlum trval víc, než pár dní), ale chápu, že třeba někdo to tak má. Že prostě potřebuje pauzu a baví ho zase jiný věci :)
      Nedostatek času. No jo, věčné téma, na které nevěřím :D
      Jojo, já to tak měla taky a mamka zamlada (haha :D ) taky :) Teď čte hlavně co jí doporučím. Čtečku má taky, ale zase tolik k ní nepřilnula. Pořád vedou papírové knížky a nyní jsem jí nahrála i nějaké audioknihy, tak tu si taky užila :)
      Mamka asi nemá úplně vyhraněný žánr - jediné co má ráda a já nečtu jsou takové ty příběhy žen, třeba z arabského prostředí a podobně... :)
      Samozřejmě na Harryho taky nedám dopustit, ale nezpůsobil nějaký zlom v tom, že bych po něm četla více, méně nebo tak. Četla jsem před ním, čtu po něm, ale stále si drží to pomyslné prvenství v tom, že je to série, kterou znám asi nejlépe a četla jsem ji nejvícekrát.
      Děkuji! :)

      Vymazat
    2. To mě taky nevadí číst stále dokola to samé (třeba už zmíněný Harry byl jedno období to jediné, co jsem četla pořád dokola :D dočetla jsem poslední vydaný díl a začala jsem od začátku :D pak mi to bylo teda zakázano - že prej existujou i jiný knížky ! :D) Ty pohádky jsem měla prostě radši vyprávěné, ani nevím proč :D
      Mamka mi taky zpívala a to jsem přímo milovala :)
      Já na nedostatek času taky úplně nevěřím, ale zas na druhou stranu chápu, že po celým dni v práci, uvaření jídla pro celou rodinu, starání se o domáctnost, člověk spíš vyhledá spánek u televize :D Ale většina rodiny si přečte před spaním pár stránek a pak samozřejmě čtou na dovolených :)
      Mamka čtečku miluje kvůli tomu, že jí má prostě v kabelce a cestou z práce/do práce může v klidu číst :) Většinou je ověšená nákupama, takze tahat ještě nějakou bichli by bylo už moc :D U ní prostě vždycky vedly detektivky, thrillery, vyjímečně něco jiného, co jí dopořučím (třeba teď to byl Marťan).
      HP je prostě srdcovka <3

      Vymazat
    3. Tak to já zase úplně takhle dokola bez přestávky ne, ale četla jsem ho moooockrát :D
      No to je dobře, že ses dostala i k dalším knížkám :D
      Ony jsou prostě takové - pohádkovější - když jsou ústně :D
      ♥♥ Maminky
      Jako já to rozumově chápu, ale odmítám to přijmout :D :D
      Já právě taky :) A dovolené jsou ideální. Už léta jezdíme na dovolené s kamarády (rodičů a jejich dětmi, což jsou naši kamarádi) a všichni jsme spolu rádi, ale po večerech si tam většina ráda i čte :D
      Jasný no. Je to možná nejpohodlnější způsob :) A nejlehčí. Co si budeme povídat :D
      Marťan ♥
      Největší ♥

      Vymazat
  11. Začínala jsi u leporel. Pamatuješ na Myšky - "Pak se snídá bílá káva, myška taky ochutnává :-)". Jednou z prvních knížek kterou jsi možná četla bylo O letadélku káněti nebo Vítek jede na výlet. Myslím. Prostě něco s velkými písmenky. škoda, že to jsem si nezapsala. Jako moje soukromá knihovnice jsi úžasná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myšky si pamatuju ♥ A takové to - "Domku domečku, kdo v tobě přebývá!" A to s tím králíčkem, co když se zmáčknul, tak pískal :D
      O letadélku káněti jsem četla až tak ve třetí třídě - četli jsme to ve škole nahlas. A Vítek jede na výlet znám jen z vyprávění, ale neuvědomuju si, že bych to někdy četla...
      Škoda!
      Děkuju ♥

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Followers

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři