Jarní dumání #7 Knižní blok

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

KNIŽNÍ BLOK

Musím říct, že jsem si hodně dlouho myslela, že knižní blok je věc, která se mě ani v nejmenším netýká. Chuť na čtení pro mě je a vždycky byla stejně přirozená jako potřeba se nadechovat a vydechovat. Čtení k mé osobě patří odjakživa. Jakmile jsem se naučila číst tak nějak sama, začala jsem toho hojně využívat a volný čas, který jsem netrávila ve škole, nebo venku s kamarády a asi na milionu kroužků, na které jsem dřív chodila, jsem trávila  knížkou v ruce. Tohle nadšení se mě drží i v dospělosti a říkala jsem si, že den, kdy by se mi jednoduše nechtělo číst nemůže nikdy nastat. Ani v nejdivočejších snech jsem nevěřila, že patřím k lidem, které by knižní blok potkal. Jenže....ten hrozivý den přišel. 

Všichni to známe. Jsme příliš unavení z celodenního učení, koukání do poznámek a skript, že se nám už jen představa, že otevřeme další knihu a budeme do ní zírat trošku příčí...no tak moment..to se mi přece nestalo! To rozhodně není můj případ....nebo jo?

Jiný scénář. Přijdeme domů, po celodenním stresu ve škole, nebo v práci a jsme tak utahaní, že jediné, čeho jsme schopni je padnout do postele a při tom pádu zapnout oblíbený seriál, nebo televizi jako zvukovou kulisu. Představa, že bychom se měli pokusit vnímat písmenka v knížce je sama o sobě tak únavná, že se nám preventivně zavírají oči...je mi to povědomé?

Čteme knížku, která možná není zas až tak špatná, jsme přesvědčeni, že se určitě najdou lidé, kterým by se moc líbila, ale nám prostě nesedí, koušeme se u ní nudou a nejradši bychom s ní sekli. Ale máme ji na recenzi a prostě ji musíme dočíst. Jenže při pomyšlení na to, že ještě dnes musíme zvládnout aspoň pár stránek, které nás přiblíží konci, jdeme radši umýt okna, vyklidit sklep, který jsme měli v plánu vygruntovat už před půl rokem, nebo se dokonce budeme radši učit....hmm....no, já nevím, možná....

Jak to tedy je? Co vlastně ten knižní blok znamená? Asi pro každého něco trochu jiného, ale nemůžeme popřít, že jistý vzorec tu najdeme. 

Ano. Do určité míry to znamená, že si místo čtení dobrovolně vybíráme úplně jiné činnosti a knížce se vyhýbáme jako čert kříži, protože nám prostě chybí elán a zapálení do čtení. Ale to je podle mě dobře. Čtení je koníček, který by se neměl lámat přes koleno. Nechce se vám číst? Nečtěte. Cítíte se, že zrazujete sami sebe? Svého čtenářského ducha? Svoje vnitřní knihomolské já? Ale kdeže...

Je to přece jako s lidmi. I když milujte svoje rodiče, sourozence, přítele/přítelkyni či manžela/manželku, čas od času si od nich potřebujete odpočinout, abyste je zase dokázali náležitě ocenit. I přesto, že byste pro ně udělali cokoli, někdy vás prostě štvou. A to je naprosto v pořádku. Svět prostě není černobílý a i věci, které milujeme občas potřebujeme na chvíli opustit, aby se nám vrátila chuť s nimi trávit čas. 

Proto nezoufejte, pokud vás potká knižní blok, ať už v jakékoli podobě, protože je to normální a možná i žádoucí. Lidé nejsou stroje, aby dokázali jet na plný výkon 24/7, ať už jde o jakoukoli činnost. Pokud máte chuť číst, čtěte, pokud ne, vykašlete se na to. Věřte mi, že ten blok nějak odejde sám. Když se vám začne po čtení stýskat, je to první dobré znamení. Popadněte nějakou svoji oblíbenou knížku, nebo autora, o kterém víte, že vás nezklame a opatrně začněte oťukávat situaci. To nadšení přijde samo. Uvidíte...