HODNOCENÍ
Hodnocení knih je neodmyslitelnou součástí blogování a recenzování. Existuje mnoho teorií o tom, jaké hodnocení je nejlepší, nejspravedlivější a které nejvíc vypovídá o kvalitě knihy. Výsledné bodování, které knize nakonec čtenář udělí je však velice individuální a proto jsou tyto spory více než irelevantní. Každý má svou stupnici nastavenou jinak, pro každého je znakem dobré knihy něco jiného. To co ocení jeden, může druhého odpuzovat, či někdo může být jediný, kterému se kniha nelíbila v davu skalních nadšenců. Hodnocení je do určité míry otázka osobnosti, nálady a správného načasování. Ale dost už filosofování.
Já používám k hodnocení hvězdičkový systém. A i když uznávám, že není ideální, je univerzální. Na goodreads i databázi knih jsou k dispozici hvězdičky a šmitec. Žádné půlhvězdičky, žádné úlevy. A přitom pro mě je propast, mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami poměrně velká. Proto jsem nedávno začala k recenzím přiřazovat i hodnocení procentuální. Když s procenty zacházíte jako s půlhvězdičkami, hned se do hodnocení dají mnohem lépe vtisknout vaše pocity. Protože 70 a 80 % už je sakra rozdíl, že?
HIPSTER - HISTORIE MÉHO ČTENÁŘSKÉHO JÁ (tato část článku obsahuje velké množství nadsázky. Citlivější povahy, mějte se na pozoru)
Většina lidí má nějakou tu knihu, která je takříkajíc přivedla ke čtení. Pro mnohé je to Harry Potter, pro další zase Hunger Games.
Jaké knize náleží tento čestný titul v mém případě? Upřímně? Netuším. Četla jsem vždycky, resp. od dob, co si pamatuji, že umím číst (a to pořádně, ne jen tak slabikovat samozřejmě). Byla jsem knihami posedlá daleko dřív, než začaly být v módě knižní blogy. Četla jsem ještě dřív, než to bylo cool.
Nepotřebovala jsem však desítky doporučení na novinky, které stojí za to. Nehledala jsem recenze a nevybírala knížky podle toho, co o nich říkali ostatní a nebo jestli jsem o nich už někdy něco zaslechla. Prostě jsem šla do knihovny, čapla první knížku co se mi líbila (a pak tak deset dalších), odnesla si je domů a četla a četla. Na jednu stranu mě mrzí, že nevím, jaká byla moje první samostatně přečtená knížka (ráda věřím, že to byly Děti z Bullerbynu, ale možná si to jen namlouvám, protože je mám fakt ráda). Na druhou stranu to svědčí o tom, že pro mě čtení není jen nějakým momentálním pominutím smyslů a že ho miluju takříkajíc odmalička a nejspíš navždy. Je to koníček, který mě drží nejdéle ze všech a to jsem s ním začala sakra brzy. Nijak nesnižuji lásku ke knihám, kterou někdo nalezl až v pozdějším věku. I to je samozřejmě skvělé. Já jsem ji však nalezla už před mnoha a mnoha lety a jsem za to ráda, protože jsem už měla spousta času na zdolávání hromad příběhů, které hodlám za život zvládnout.
HUMBUK
Kdo vlastně spouští tu hlavní vlnu, která se rozpoutá kolem knihy, z níž se díky tomu stane bestseller? Samo jméno spisovatele na obálce? Nakladatel? Blogeři? Recenzenti? Vlastně nevím, ale mám pocit, že jakkoli je to masově účinné, na jednotlivce může všechen humbuk kolem očekávané knihy působit kontraproduktivně. Za prvé polovina lidí úplně ztratí chuť si knihu přečíst, protože dnešní trend je nebýt členem stáda a nedělat to, co dělají ostatní, i kdyby jen natruc, než z nějakého reálného přesvědčení. Další skupina si ji v záchvatu nadšení koupí a následně je zklamaná, protože kvůli očekáváním vyhnaným do nebeských výšin kniha prostě neobstojí. Samozřejmě je tu pořád velká skupina těch, na které reklama působí a ve výsledku jsou spokojeni. Já mezi ně většinou patřím. Ale musím přiznat, že u pár knih už jsem si říkala, že radši počkám, až odpadne prvotní nadšení a recenzování, až utichne chvála a spílání a za nějaký čas se ke knize ještě ráda vrátím. Jen budu muset počkat na tu pravou chvíli. Protože věřím v knižní načasování. Je potřeba knihu začít číst ve správný čas, abychom ji byli schopni náležitě ocenit.
Jaký systém hodnocení knih používáte vy? A jak moc dáte na hodnocení ostatních? Ovlivňuje vás při vybírání knih? A kde hodnocení sledujete? Jaká kniha vás přivedla ke čtení? A jak vnímáte humbuk kolem očekávaných knižních novinek?
Opět skvěle vystižené asociace na písmeno H, osobně mě napadlo jen to hodnocení, ale zbytek mě taky dost vystihuje.
OdpovědětVymazatCo se týká hodnocení, tak je to, jak píšeš dost těžké, subjektivní, každý vnímá jinak jak knížku, tak i systém hvězdiček. Někdy je těžké to nějak zaškatulkovat a ty půlky chybí, ale to by byl strašlivý zmatek, kdybychom mohli ještě každou hvězdu dělit, takže se k tomu hodnocení snažím doplnit i psaný názor :)
Čtenářem jsem také od dětství, přivedla mě k tomu babička s mamkou, věděly, že když potřebují něco udělat, posadí mě ke knížce a já se z toho místa nehnu, tak to aspoň vyprávějí a myslím, že je to pravda. Vždy, když něco čteme, tak si to vzájemně doporučujeme, i když to často je mimo oblíbený žánry některé z nás, ale pořád nás to spojuje a já jsem za to hrozně ráda. Čtení je mojí součástí od dětství a bez knížek si prostě neumím představit fungovat :)
S tím humbukem, ono je to asi všechno dohromady, když je nějaká pecka, tak je všude, láká nálepka bestseller, takže nakladatel, knihkupci, blogeři a prostě se to na člověka valí ze všech stran a s přeceněním a přemrštěným očekáváním já většinou docházím k tomu, že mě to zklame, protože si to představuju v úplně jiných výšinách, než to nakonec je a to mě hrozně mrzí. Ale toho povědomí se asi člověk už nezbaví a musí se sám snažit své emoce brzdit a zkusit k tomu přistoupit jako ke knížce, která nijak nevybočuje, ale to je sakra těžké :D :)
Díky! :)
VymazatH bylo překvapivě těžší, než ta přechozí, méně běžná písmena :) :D
Asi jo, ty půlhvězdičky by tu věrohodnost ještě více zkreslily a člověk by se na to už vůbec nemohl spolehnout. Taky vždy připisuji i slovní hodnocení :)
U nás v rodině je čtenářka jen mamka, ale velkou podporu mám v dědovi, který taky celkem čte, ale hlavně knížky sbírá a vždycky mi ke všem narozeninám, vánocům a podobně dává knížky :) Mamka momentálně čte prakticky jen na mé doporučení, vždy si přečte moje recenze a přijde za mnou se slovy: To chci číst :D To mi musíš půjčit :D
Mám to stejně. Čtení mě definuje :)
Je to právě strašně těžké přistupovat ke knížce s otevřenou myslí a nemít přehnaná očekávání :D
Pěkně napsáno. Já tě vždycky obdivuji za to, že dokážeš tvořit takovéto žebříčky, a ještě s lehkostí tobě vlastní. Já bych strávila týdny vymýšlením jedné věci na "H", která by měla co společného s knihami. A stejně bych možná nakonec nic nevymyslela :D
OdpovědětVymazatAle položka hipster je dobře napsaná. Mám to podobně - ke čtení mě navedla k babička, která s námi žila, když jsem byla dítě. Ona hodně četla a chtěla, abych četla taky. Pokaždé, když mě vzala do knihovny, bylo to pro mě za odměnu a já z toho měla hroznou radost. Svoji vlastní kartičku do knihovny, jsem málem oslavila bouchnutím šampaňským. Jsem moc ráda za to, že mě babička "naučila" číst, a že mě přivedla do světa knihoven a knížek. To ji asi nikdy nezapomenu :))
A poslední bod komentáře je k hodnocení. Občas mě samotnou mrzí, že hodnotím knížku hned po dočtení, protože člověk si pak s odstupem času říká, že na knížku hledí teď úplně jinak. Ale hvězdičky nechávám, už to neměním :)
:) Ach, díky!!! :)
VymazatVěř, že dostat ten nápad je vážně vždy to nejtěžší, ale zas takový problém mi to nedělá. Jakmile mám ten prvotní impuls, jak si článek představuji, už to jde téměř samo! :)
Díky! Já svou první průkazku do knihovny (tehdy ještě takovou knížečku) nedala z ruky a opatrovala ji jako oko v hlavě. Vypěstovala jsem si pěkné svaly, jak jsem si z knihovny nosila ty obrovské komíny knih a co víc, tenkrát jsem těch 10 - 15 knížek za měsíc klidně přečetla... :D A nebo jsem si je donekonečna prodlužovala...ach...dětství :)
Já knížky hodnotím hned po dočtení záměrně. Přijde mi to tak nejsprávnější, protože ten dojem po dočtení je nejsilnější právě ve chvíli, kdy zaklapnu poslední stránku. Stejně tak recenze píšu hned po dočtení...
Jasně, když si to nechám rozležet v hlavě, asi najdu víc much, nebo naopak ocením něco, co mě původně zas až tak nebralo, ale pro mě už je to tak trochu podfuk, kdybych to hodnocení měla dělat až s odstupem... :D Ale každý to vnímá jinak :)