První hrob napravo - Darynda Jones

Charley Davidsonová je soukromé očko, což je spíš vedlejšák k jejímu hlavnímu úvazku a dosti časově náročnému životnímu údělu. Je totiž smrtka.  Po bytě se jí neustále promenádují duchové, kteří hledají cestu na onen svět a někteří se jí dostávají i do snů. Zvlášť jeden, obzvlášť sexy a tajemně nebezpečný týpek.
Charley mrtvým pomáhá vyřešit věci, které nestihli, dokud ještě žili a oni jí na oplátku pomáhají řešit případy. Je totiž mnohem snazší dopadnout vraha, když vám oběti řeknou, kdo je zabil.

Tak tenhle výběr byla jednoznačná trefa do černého. Trochu jsem se prvního čtení paranormálního thrilleru obávala a zpočátku jsem se do něj moc nehrnula, ale jakmile jsem začala číst, tak jsem věděla, jak jsem se svými obavami naprosto mimo. Charley Davidsonová je nejskvělejší hlavní hrdinka za hooodně dlouhou dobu. Má skutečně říz a s ničím se moc nemaže. Je sexy, vtipná, sebevědomá a má nekonečnou zásobou sarkastických poznámek, které mě neustále dostávaly do kolen. Tenhle humor já prostě můžu. Kdybych byla i ve skutečnosti tak vtipná, jako jsem někdy vlastní hlavě, vtipkovala bych zrovna tak, jako Charlotte. Navíc je hrozně osvěžující číst o dospělé hrdince, ne sexuálně frustrované, zakřiknuté, či jinak okolnostmi pošramocené středoškolačce.
Knize kromě humoru hlavní hrdinky dominovala detektivní zápletka. Hrdinka spolu se svým strýčkem, policistou, řeší několik případů, které mají potenciální propojení mezi sebou. 
Detektivní zápletka sice prostupuje celou knihu, ale pro mě tak nějak zůstávala v pozadí a nejdůležitější pro mě byly zejména interakce Charley s...vlastně s kýmkoliv. 
Množící se počet vedlejších postav se pro mě časem stával trochu méně přehledným, ale to bylo dáno spíš tím, že jsem neměla na čtení moc času a vždy jsem zvládla sotva pár stránek najednou a tu spoustu jmen jsem vnímala jen okrajově.
Další skvělou věcí je, že celý děj se odehrává v absolutně normálním světě, tak jak ho známe, jen hlavní hrdinka má trošičku nadpřirozené schonosti. Není proto divu, že se jimi příliš nechlubí a když už to udělá, tak si všichni zprvu myslí, že ji asi haraší na věži.

Největším plusem knihy pro mě stále zůstává styl vyprávění, kterým si mě Darynda Jones dokázala naprosto omotat kolem prstu. Řízné dialogy, vtipná přirovnání, geniální názvy kapitol odkazující zejména na vtipné nápisy na tričkách a dokonale úžasně promyšelná hlavní hrdinka. 

Byla jsem z knihy prostě nadšená a už od prvních stránek se mi ramena otřásala smíchem a v dopravních prostředcích jsem se musela zatraceně ovládat, abych nevypadala jako naprostý blázen. 
Palec nahoru dávám i za český překlad, který se dle mého mimořádně povedl. Tomáš Bíla Charley na vtipnosti neubral. Možná naopak. Často překlad úplně zahubí některé vtipy a hlášky prostě v češtině tak nevyzní, nebo je pro angličtináře hrozně poznat, co bylo napsané v originále. To ale není případ Prvního hrobu napravo, takže ani čeští čtenáři nezůstanou ochuzeni o jedinou sarkastickou poznámku.
Knihu tedy můžu vřele doporčit všem, kdo by si rádi odpočinuli od hrdinek v pubertálním věku a mají rádi trochu ostřejší a hodně sarkastický humor. 

Poznámka k zamyšlení:
Jedna věc mě u duchů vždycky mátla. Jakto, že mohou procházet zdí a nepropadnou podlahou? :D Vždyť i v téhle knize se vznáší jen pak Wong a ostatní normálně chodí po zemi, nebo ne? :)

"Volal jsem ti víc než před hodinou. A měla by ses naučit uhýbat."
"Volal jsi mi ve čtyři třicet čtyři," řekla jsem a vyškubla se mu, "Nenávidím čtyři třicet čtyři. Myslím, že by se čtyři třicet čtyři mělo úředně zrušit a zavést místo toho něco příjemnějšího, třeba devět dvanáct."

Nenápadně jsem přistoupila blíž a šťouchla do něj špičkou boty. "Chlape, co tam ještě děláte?"
Nebožtík na mě vykulil oči."Nemůžu hýbat nohama!"
"Nemůžete hýbat ani rukama,"ušklíbla jsem se.
"Nemůžete hýbat vůbec ničím, protože jste po smrti."

"Možná bych potřebovala nějaký kurz jednání s lidmi. Kdysi jsem se zapsala na kurz ovládání vlastního hněvu, ale instruktor mě nehorázně štval."

"Jenomže měla dceru jménem Amber a samostatně byla neprodejná. Zatímco já a Cookie jsme si hned porozuměly, s tou holkou to bylo o něco těžší. Nikdy jsem nijak zvlášť netíhla k metr dvacet vysokým tvorečkům, kteří od pánaboha dostali úžasný dar poukázat na všechny moje nedostatky a špatně vlastnosti během pouhých třiceti vteřin. A jenom pro informaci, když se mi během čtení pohybují rty, to ještě neznamená, že si musím slabikovat!"

Ráda bych touto cestou poděkovala e-shopu knihy.idnes.cz za poskytnutí recenzního e-booku. Tuhle geniální paranormálku můžete zakoupit zde.