Moře klidu - Katja Millay

Nastyu pronásleduje její tragická minulost. Nehoda, po které už nikdy nic nemůže být jako dřív. Nehoda, po které se uzavřela před světem, nasadila masku, která od ní odradí kohokoli, kdo by se jí snad snažil vstoupit do života. Nastoupí na novou střední, aby se nemusela potýkat s lidmi z doby "předtím".
Josh Bennet má ve škole trochu děsivou pověst. Všichni jeho blízcí ho postupně opustili. Matka, sestra, otec, babička, děda. Všichni do jednoho jsou mrtví, Josh je v sedmnácti letech uznán předčasně plnoletým a musí se o sebe starat sám. A to není snadné ani s tučnou sumou na účtě. Přestože se tváří jako drsňák ke kterému se nikdo neodváží přiblížit, je jiný, než se na první pohled zdá. 
Tyhle dva jako by k sobě přitahovala nějaká neviditelná síla. Neštěstí, které se jim stalo je sbližuje. Je možné, že právě Nastya pro Joshe a Josh pro Nastyu bude právě tím záchranným lanem, které je udrží nad propastí?

Ačkoli název Moře klidu zní poklidně a idylicky, kniha se potýká s velice temnými tématy. O to děsivější je fakt, že je to kniha ze života. Není to příběh o zamilovanosti, banálních problémech středoškoláků ani radostech života. Nečekejte ani velké množství akce. Kniha se zabývá povahami a osobnostmi hlavních postav a to do takové hloubky, jak je to jen možné. Přes velkou popisnost a psychologické rozbory se však rozhodně nemusíte bát, že by vás kniha začala, byť jen na pár minut, nudit. To se prostě nestane. Katja Millay psát umí a 364 stránek se vám bude zdát sakra málo. 
Ve vyprávění se střídá Nastya a Josh, takže příběh vidíme ze dvou perspektiv, což je rozhodně velké plus. Tím, že vidíme do hlavy oběma protagonistům se občas může zdát, že jim některé věci dochází dost pomalu, ale kdo by se divil. 
Tajemná, výrazně namalovaná Nastya, která má celý pokoj polepený jmény a běhá, dokud jí není fyzicky špatně a Josh, který k sobě nikoho nepustí dostatečně blízko, aby mu na něm začalo záležet a tráví hodiny a dny v garáži, kde mu pod rukama vznikají umělecká díla ze dřeva.
Ztotožnit se nelze ani s jednou z postav, ale přesto se vám tak nějak dostanou pod kůži a vy s nimi soucítíte s každou další překážkou, radujete se s nimi z maličkostí a nedočkavostí si koušete nehty, jak to s nimi všechno dopadne. 
Prakticky celou dobu si lámete hlavu co se vlastně stalo a proč je Nastya taková jaká je. K odhalení dochází postupně a nenápadně. Vše však vygraduje samozřejmě na úplném konci. Spisovatelka mistrně zvládla rozložit události na přesně ta správná místa. Tuhle knihu prostě nelze odložit. Je napsaná tak dobře, že nebudete chtít dělat nic jiného než číst, objevovat, dozvídat se. 
Knihu bych nenazvala úplně oddechovou. Obsahuje hodně emocí a těžkostí života, ale rozhodně to není prvoplánová ždímačka, kde jsou přesně daná místa, kde se máte rozbrečet. Jediné co vám hrozí je depka a taky to, že na knihu nebudete moci ještě pěkných pár dnů po dočtení zapomenout. 

Moře klidu se rozhodně stává jednou z nejlepších knih, jaké jsem letos četla a budu ji doporučovat všem svým známým. Doporučuji ji i vám, milí čtenáři. Pokud hledáte knihu, která se vymyká "normálu" ve svém žánru, ale přesto to pořád bude váš šálek kávy, pak je Moře klidu ideální volbou. Nenechte se zmást poněkud otřepaným "ona je zlomená, on je osamělý, hrozně je to k sobě přitahuje". Kniha rozhodně není žádné klišé a nabízí něco jiného, než byste možná očekávali. 

"Jasně, kdybych měla ty knížky brát doslova, musela bych taky věřit, že všichni kluci říkají holkám bejby, protože to je zjevně zaručená cesta ke vztahu. Ještě před minutou to byl kretén, ale pak nahodí jedno bejby a je konec. Omdlíváte a vzápětí je zahájen proces likvidace veškeré sebeúcty. Božééé, on mi řekl bejby. Jsem z toho celá mokrá a miluju hooo. Říkají vlastně normální kluci někdy holkám bejby? Nemám tolik zkušeností, abych to mohla bezpečně říct. Ale vím, že kdyby mi takhle někdy nějaký kluk řekl, asi bych se mu vysmála. Nebo ho uškrtila."