Abeceda knihomola #J

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene J.



JASNOZŘIVOST
Čtete někdy detektivky a knížky plné záhad? Pokud ano, jistojistě se nedokážete ubránit vytváření teorií a spekulací o tom, kdo je tím záhadným pachatelem, proč se daná postava chová tak podivně či jaké velké šokující odhalení vás asi na konci té opěvované knížky čeká. Často je samozřejmě autorova mysl dokonale záhadná a on dokáže příběh vystavět tak nepředvídatelně, že nemáte nejmenší špetičku šance cokoli předem odhadnout, ale když se vám podaří přijít na kloub tajemství, které autor tak úzkostlivě do příběhu zasadil, je to důvod k oslavě. Nebo snad k vzteku? 
Ze všeho viním přehnaná očekávání. Představte si situaci. Má vyjít knížka, kterou si moc a moc chcete přečíst. Stejně jako stovky dalších. Jenže ostatní se k ní dostanou o mnoho dřív než vy a díky jejich nadšeným recenzím vaše očekávání vylítnou do stratosféry. Navíc má být knížka prý skutečně šokující a nepředvídatelná. A pak nastane den D. Vy se začtete a najednou víte. Víte, co se stane nebo stalo. A tajně doufáte, že se mýlíte, jelikož kdyby tohle bylo to velké překvapení, bylo by to dost naprd. Protože vy se toho šoku tím pádem nedočkáte. Jenže pak se ukáže, že jste měli celou dobu pravdu. Díky tomu, že jste tušili, jak moc dechberoucí a šokující knížka měla být, vás nakonec zklame. A není to škoda? Není v tu chvíli jasnozřivost vážně na obtíž?
Za inspiraci k sepsání odůvodnění tohoto slova srdečně děkuji Ellen. A ačkoli mi je její situace líto, zafungovala díky tomu jako moje múza.

JISKRA
Co to vlastně znamená, když má kniha jiskru? Hádám, že pro každého může být tou jiskrou něco jiného. Od neokoukaných postav, přes originální svět, nepředvídatelnou zápletku po zajímavý styl. Nebo je to něco jiného. Něco nehmotného. Něco, co nelze slovy popsat. Něco jako charisma. Nebylo by pěkné o knize říkat, že má obrovské charisma? Prostě takové to něco, co se nám líbí ačkoli přesně nedovedeme uchopit proč a co přesně se nám na tom líbí. Neviditelná síla, díky které se kniha stává naprosto neodolatelnou a dokáže nás okouzlit i přesto, že na ostatní tak ani v nejmenším nepůsobí. 
Nadpis tohoto odstavce měl být spíš "Něco". Ehm.

JISTOTA
Myslím, že každý z vás má nějakou tu svoji spisovatelskou jistotu. Jakmile vidíte jeho/její jméno na obálce, ihned knížku kupujete, bez ohledu na anotaci, žánr, obálku či samotný námět. Autora, který změnil váš čtenářský svět. Spisovatele, který převrátil váš žebříček hodnot vzhůru nohama. Člověka, který zacvičil s vašimi emocemi a daří se mu to opakovaně bez ohledu na to, o čem píše. Každý má nějakou tu svoji srdcovou knížku, která pro něj znamená domov. Svůj nejmilejší příběh, ke kterému se rád vrací, ať už z pravidelné nostalgie, nebo prostě proto, že ví, že v jakkoli mizerné náladě ke knížce usedne, s otáčejícími se stránkami se na jeho tváři usadí úsměv a v duši klid. Ani já nejsem výjimkou. Mám hned několik autorů, jejichž díla se hojně vyskytují v mé knihovničce a označila bych je za srdcové. Většina z nich už asi nikoho nepřekvapí a upřímně je to možná trochu otrava opěvovat je pořád dokola, jenže když se jedná o oblíbence, nemám žádné zábrany a ani je mít nechci. J.K. Rowling mi dala hodně a nejsem samozřejmě jediná. Patřím k jejím skalním fanouškům spolu s miliony dalších dětí i dospělých na celém světě už celou řadu let. Dokonce jedno desetiletí. 
Podobně jako J.K. na mě samozřejmě zanechal stopu i Robert Muchamore a já jsem moc ráda, že ještě nemám přečtené všechny jeho knížky, protože by mi bylo moc smutno při představě, že už mě žádný nový příběh z jeho hlavy nečeká. Ani tak mě však neomrzí číst pořád dokola těch dvanáct dílů CHERUB. Nikdy mě ten svět nepřestane bavit a vzpomínky pojící se k této sérii si vzít nenechám. Jakýkoli splín se mi usadí v hlavě, můžu si být jistá, že pár stránek Harryho Pottera, nebo CHERUBu mi spraví náladu a nabijí mě pozitivní energií. Protože jednoduše obsahují tolik radosti a krásy, že mě nemohou nechat chladnou a zachmuřenou. 
Od loňského roku se k těmhle zaručeně dokonale píšícím autorům v mých očích řadí i James Patterson. Ačkoli je to člověk fušující do mnoha žánrů, pro mě navždy bude autorem těch nejrychleji ubíhajících detektivek. Když se mi naskytne příležitost si od něj něco přečíst, nikdy neodolám, protože si můžu být zatraceně jistá, že ta kniha bude dokonalá, ať už jde o kteroukoli z nich. Možná spadá do trochu jiné kategorie, než J.K. a Muchamore, ale každopádně se ho nebojím označit za svého oblíbeného autora. 
Tím můj seznam nekončí, ale kdybych měla vyjmenovat všechny jejichž jméno na obálce pro mě znamená automatický nákup, vydalo by to na samostatný článek. Kdo ví, možná takový sepíšu.

Jací autoři jsou pro vás zárukou spousty hodin spokojenosti a zábavy? 
Co je pro vás jiskrou, která zažehne plamínek nadšení z dané knihy?
Stalo se vám už někdy, že jste byli vyloženě nešťastní ze svých věšteckých dedukčních schopností?