Záludné vlny - James Patterson & Andrew Gross

Zdá se, že v životě Neda Kellyho se začíná blýskat na lepší časy. Má pocit, že našel tu pravou ženu, po jejímž boku by klidně strávil zbytek života, má práci, se kterou je spokojený, brzy přijde k pohádkovému bohatství a je obklopený svými přáteli, na které se může spolehnout a on sám, by za ně dal ruku do ohně. Jenže jak už to tak bývá, zdání někdy klame. Ve chvíli, kdy sehraje svou malou úlohu v krádeži, po jejímž provedení se má stát milionářem, pochopí, že je všechno špatně. Jeho sny se hroutí jako domeček z karet a Ned nemůže dělat nic jiného, než se dát na útěk, jinak mu FBI přišije zločiny, kterých se nedopustil. A on přece musí dokázat, jak to všechno bylo.

Po nadšení z Dokonalé iluze jsem bez přemýšlení sáhla po další knize z pera Jamese Pattersona. 
Co jsem z jeho dvou knih stačila postřehnout, jejich hlavní výhodou jsou krátké kapitoly, které neuvěřitelně maximalizují čtivost těchto detektivek. Čtení příjemně ubíhá a  ze slibu "už jen jednu kapitolu" většinou záhy zbude jen prach, protože prostě musíte číst dál, musíte se dozvědět i jak to probíhá na druhé straně mince. Příběh je totiž vyprávěn ze dvou pohledů. Jedním vypravěčem je Ned Kelly - psanec. Obviněný mladík, kterému se od počátku do konce nepřestane smůla lepit na paty. Druhým zprostředkovatelem je Ellie Shurtleffová, agentka FBI, specialistka na umění. Oba nabízejí zajímavý pohled na situaci, nastolenou na Floridě, díky sérii zdánlivě nesouvisejících zločinů, které se však tak záhadně udály téměř ve stejnou dobu. Krádež cenných obrazů, vražda čtyř lidí z chudší čtvrti a vražda ženy bydlící v nedalekém hotelu v jednom luxusním apartmá. 

Mám teď období detektivek. Vždy se tak nějak nadchnu pro jeden žánr a pak nemůžu přestat. Autor si mě maximálně získal svou knihou Dokonalá iluze. Záludné vlny jsou dle mého názoru až o třídu horší. Nevím, zda mě kniha zaujala méně díky námětu, postavám , vypravěčům, tím, že byla napsána o šest let dříve, nebo co vlastně bylo tou hlavní příčinou. To však vůbec neznamená, že mě kniha nudila. Právě naopak. 
Autor už napsal, nebo se podílel na stovce knih. Jeho stylu tedy není co vytknout. Píše neuvěřitelně poutavě, daří se mu vymýšlet skvělé zvraty a zápletky, ale často sklouzne k přílišné překombinovanosti. Místy už toho na mě bylo trochu moc a já jen nevěřícně vrtěla hlavou. Pak se však vše uvedlo do normálu, nastaly některé zvraty, které jsem očekávala a já autorovi jeho drobné prohřešky odpustila, neboť vodítka poskytoval tak šikovně, že pozorný čtenář byl schopen některé skutečnosti odhalit vlastními silami. 
Tato kniha ve mě jen probudila chuť sáhnout po další dobré detektivce. Autor znovu dokazuje, že se rozhodně neminul povoláním a že své práci rozumí. Jeho postavy jsou zajímavé a nečernobílé. Procházejí určitým vývojem a ač se podle mě někdy Ellie i Ned chovali iracionálně, rozhodně to patřilo k dlouhodobé situaci, ve které se díky hrátkám osudu ocitli. Psychologii má James Patterson zmáknutou na jedničku a vy mu věříte každé slovo. 
Záludné vlny ode mě dostávají čtyři hvězdičky a příslib, že se jistě brzy dostanu i k dalším dílům tohoto autora, protože se mi jeho psaní moc líbí.

"NEHÝBEJ SE," řekl jsem Tess, celý zpocený a udýchaný. "Nehni ani brvou. Když se jenom nadechneš, vím, že se probudím a budu zase tahat opalovací lehátka k bazénu a zírat na tu úžasnou dívku, se kterou by se dalo prožít něco krásného. A tohle všechno zůstane jenom snem."
Tess McAuliffeová se usmála a v těch hlubokých modrých očích jsem poznal, proč jí nedokážu odolat. Byla víc, než krásná. Měla štíhlou atletickou postavu a husté kaštanové vlasy spletené do dlouhého francouzského copu a uměla se smát tak, že nikdo nevydržel zůstat vážný."