Scarlet - Marissa Meyer

Scarlet Benoitová žije na farmě v malém městečku ve Francii se svou babičkou, od které se naučila všechno, co umí. Pilotovat vesmírnou loď, vypěstovat nejlepší rajčata v okolí, nebo oškubat kachnu. Jednoho smutného dne je však její milovaná babička nečekaně unesena a Scarlet to nehodlá nechat jen tak. Když se na hledání babičky vykašlou policejní orgány, Scarlet se rozhodne vzít věci do vlastních rukou a pustí se do hledání sama. Tedy...ne úplně sama. Na pomoc má pouličního rváče, Vlka. Chlápka velice přitažlivého, ale také hodně nebezpečného. 

Kromě Scarlet se setkáváme také s Cinder, se kterou jsme se seznámili v prvním díle. Cinder díky doktorově pomoci utíká z vězení a souhrou náhod jí společnost na útěku dělá kapitán Thorne. Vězeň s narcisickými sklony a přehnaným míněním o sobě samém. Ciner jen ví, že musí najít Michelle Benoitovou, což je shodou okolností Scarletina babička. Cinder se o Michelle zajímá ze stejného důvodu jako únosci. Mohla by mít informace o princezně Selene a poradit jí, co si počít dál.

Scarlet je tvrdohlavá a jen tak něčeho se nezalekne. Taky není takový andílek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Však se taky zaplete s Vlkem! Rozhodně jsem si ji oblíbila, protože dokázala bojovat za věc, o které byla přesvědčená, že je správná a taky si nechala poradit a netrvala na tom, že vše zvládne sama (to že měla poměrně štěstí v tom, jak se vše vyvíjelo je věc jiná :D)
Vlk je tak trochu zloduch, ale má k tomu svůj důvod a své ospravedlnění. Scarlet mu do života přinese nejen rajčata a Vlk prochází během knížky asi největším vývojem ze všech postav.
Cinder je stejně skvělá, jako v prvním díle. Hlavně její interakce s Thornem jsou k popukání a patří k mým nejoblíbenějším částem knížky. Cinder se svou novou superkyborgskou rukou a nově objevenými schopnostmi se stává málem superhrdinkou a nepřestává vás bavit ani po 400 stránkách.
Thorne je jako nová postava jen třešničkou na tomto skvělém pohádkovém dortu. Je zábavný, sexy a postupem času se ukazuje že ani není tak úplně k ničemu. Jasně, nepatří k nejbystřejším lidem, kteří kdy spatřili světlo světa, ale jeho hlášky jsou perfektní.


“A relieved grin filled up Thorne’s face. “We’re having another moment, aren’t we?”

“If by a moment, you mean me not wanting to strangle you for the first time since we met, then I guess we are.”
― Marissa Meyer, Scarlet


“Thorne blinked at her, then down at the sewage he could barely make out in the darkness. "Don't you have some tool in that fancy hand of yours that can get us across?"

Cinder glared, light-headed from her body's instinctively short breaths. "Oh, wow, how could I have forgotten about my grappling hook?”
― Marissa Meyer, Scarlet


Ze začátku jsem se do Scarlet vůbec nemohla začíst, ale postupem času mě příběh bavil čím dál víc. Scarlet je akčnější, než Cinder, asi proto, že jsou postavy neustále v pohybu a taky zde máme více úhlů pohledu. Víceméně otevřený konec je už u Měsíčních kronik pravidlem a tak jsem ráda, že mám po ruce Cress a když jsem si konečně na postavy zvykla, můžu se rovnou ponořit do pokračování.

Pokud jste fanoušky Cinder, Scarlet vás nemůže zklamat. A pokud vás zklame, pořád vám knížka může nabídnout aspoň pokračování o Cinder.

Marissa Meyer vzala pohádku, ale neudělala jednoduché převyprávění. Naopak vám ukázala Karkulku tak, jak ji neznáte a zvládla to s neskutečnou lehkostí a já si jen užívala její styl psaní a bavila se.

Dávám Scarlet 4 hvězdičky a těším se na Cress